Zemědělství a"vysychání" krajiny

  Česká zemědělská krajina se za posledních 60 let významně změnila. V důsledku kolektivizace vzrostla velikost polí více než desetinásobně. V roce 2010 dosahovala průměrná velikost zemědělského subjektu 133 ha (není tím myšlena velikost jednoho pole, blíže viz níže), zatímco průměr v EU28 je pouhých 14 ha na subjekt. S velkým odstupem následují státy Velká Británie (90 ha) a Slovensko (77 ha). S tím souvisí i zastoupení subjektů ve velikostních kategoriích - nad 100 ha výměry spadá 19,3 %, zatímco v EU28 je to jen 2,7 % subjektů.  Za zmíněných posledních 60 let byla zhruba čtvrtina zemědělského půdního fondu odvodněna, rozoralo se až 800 000 km mezí, 120 000 km polních cest, 30 000 km liniové zeleně a 35 000 ha remízků. Cílem těchto změn bylo rozšíření území vhodného pro zemědělskou činnost, zejména orné půdy. Bohužel v mnoha případech se jednalo o zásahy neuvážené, kvůli kterým dnes čelíme mnoha environmentálním problémům. Jedním z nich je i výrazný propad biodiverzity zemědělské krajiny.

Proč v ČR došlo k těmto krokům?

  Udržovat velké pozemky je pro velké zemědělské subjekty (rozuměj dříve tedy komunistický stát) levnější a také snadnější z hlediska řízení pracovníků. Mít plodinu "pod nosem" znamená méně přejezdů, méně nafty, a ­tudíž větší zisk. Na druhou stranu z pravidelného monitorování stavu půdy Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy (VÚMOP) je evidentní, že větší pole jsou více vystavena rizikům vodní i větrné eroze. V krajních případech odtéká cenná ornice ze zemědělské půdy i s hnojivy a pesticidy a znehodnocuje vodní toky či obecní pozemky tak, jak tomu bylo v Němčovicích na Rokycansku, které zaplavilo bahno z polí.

Další vlivy

 Dalšími vlivy určujícími schopnost zadržovat vodu je hloubka kořenového systému pěstovaných plodin a pro někoho možná překvapivě přítomnost zvířat (krávy atd.) na polích - jejich přirozené "hnojivo" pomáhá zadržovat vodu v půdě.

Odborník na zemědělství a venkov František Havlát souhlasí, že řepka patří na česká pole, ale nanejvýš do 8 % z výměrů orné půdy.

"Současný boom pěstování je absurdní a nepochopitelný. Řepka je nejnáročnější plodina, která vysává vodu a má také vysokou náročnost na průmyslová hnojiva a chemii," říká Havlát.

 Pěstování řepky se nastavilo, aby velké zemědělské podniky měly jednoduchý byznys. "Je třeba plynule přejít k tradičním osevním postupům a k živočišné výrobě," podotýká dále. Dnešní stav podlě něj vznikl uměle. "Zlikvidovala se živočišná výroba s tím, že se všechno doveze. Proto musíme nastavit zemědělskou politiku státu jinak."

"Musí být jasná státní podpora toho, co budeme potřebovat: brambory, okopaniny. Musíme vrátit 35 % jetele, trávy a vojtěšky orné půdě, musíme mít živočišnou výrobu až 1,5 dobytčí jednotky. To je jediná cesta, jestli chceme přežít a nechceme nechat našim dětem zplundrovanou zemi," shrnuje Havlát.

   Snad se blýská na lepší časy, od r. 2020 je uzákoněno, že na "lánech ohrožených erozí" může být pohromadě maximálně 30 hektarů monokultury ("té samé rostliny") - řepky, pšenice nebo jiných plodin včetně zeleniny. Čeká se na schválení plošného charakteru od r.2021, ale alespoň první krok byl udělán. "Pokud zemědělci přestanou pěstovat monokultury na rozsáhlých, ničím nepřerušovaných polích, zlepšíme i schopnost krajiny zadržovat vodu," vysvětlil záměr ministr zemědělství Miroslav Toman.

"Plocha 30 hektarů je i tak podle nás hodně velká, zvláště pokud si uvědomíme, že průměrná velikost farem v ­EU činí 16 hektarů a tamní farmáři nepěstují jen jednu plodinu. Přesto krok ministerstva zemědělství oceňujeme," řekl předseda Jaroslav Šebek z asociace soukromého zemědělství ČR.

  Zajímavý rozhovor také viz: https://dvojka.rozhlas.cz/mame-nejvetsi-lany-v-eu-puda-nezadrzi-vodu-a-je-mrtva-shoduji-se-odbornici-7482212

Ornitologický dodatek:

 Zemědělství zásadním způsobem mění podobu krajiny a vzniká tak nové prostředí, které využívají rostlinné i živočišné druhy původem z jiných typů přírodních stanovišť. Z ptačích druhů se jedná zejména o ptáky stepí (např. skřivan, drop nebo koroptev), mokřadů (např. kulík, čejka nebo čáp) i lesů (strnad, pěnice nebo dudek). Druhová rozmanitost kulturní zemědělské krajiny přitom závisí na celé řadě faktorů jako je např. morfologie terénu, hydrogeologické a klimatické podmínky nebo historický vývoj. Jedním z typických druhů úzce vázaných na zemědělskou krajinu je skřivan polní.

Přesná data o tom, jak se druhová pestrost v naší krajině po roce 1950 měnila, bohužel nemáme. První ucelená data o vývoji biodiverzity v České republice přináší až od roku 1982 Jednotný program sčítání běžných druhů ptáků. Jeho výsledky k roku 2014 dokládají, že k největšímu poklesu početnosti, o téměř 30 %, došlo u ptáků vázaných na zemědělskou krajinu (celkem 20 druhů). Zhruba o 20 % ubyli lesní ptáci (17 druhů), zatímco u tzv. generalistů (19 druhů), tj. ptačích druhů bez užších stanovištních nároků, byl zaznamenán mírný nárůst početnosti.

Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/zemedelstvi-omezeni-pole-hektar-repka-psenice-eroze-ministerstvo-pravidla-plodiny-zemedelci.A191020_181802_ekonomika_pmk